Varroóza – noční můra včelařů

Varroóza, hovorově též varoáza. Mezi včelaři není častějšího téma, neb jde o nejožehavější hrozbu soudobého včelařství. Toto onemocnění způsobuje Varroa destructor, kterému česky říkáme kleštík včelí. Jde o parazitického roztoče pocházejícího z jihovýchodní Asie, kde byl kdysi geograficky izolován. Tam je jeho hostitelem včela východní (Apis cerana), která je vůči němu evolučně rezistentní. Jak už to tak ale bývá, došlo díky činnosti lidstva k zavlečení tohoto parazita téměř do celého světa. V Československu byl poprvé výskyt kleštíka zaznamenán v roce 1978. Během pár let byl už ale rozšířený po celém našem území. V Evropě rozšířená včela medonosná (Apis mellifera) si s ním však poradit neumí, nabízí mu proto ideální podmínky k životu.

Malý ale nebezpečný

Kleštík je viditelný pouhým okem, o čemž se můžete přesvědčit z přiložené fotografie, na které v prstech svírám trubce – včelího samečka. Lesklý hnědý oválek, který má trubec na hrudníčku za hlavičkou, to je samička kleštíka. Je příčně oválná, 1,5 - 1,9 mm široká a 1,1 - 1,5 mm dlouhá. Hřbetní štít skrývá 4 páry nohou a ústní ústrojí. Smeček je menší, má jiný tvar i barvu.

Kleštík se rozmnožuje v plástvích - v plodových buňkách, v kterých se vyvíjí včelí plod. Samička do buňky vnikne několik hodin před jejím zavíčkováním, kde se přisaje na včelí larvu. V zavíčkované buňce pak proběhnou všechna vývojová stádia tohoto parazita. Samička kleštíka v buňce naklade samčí i samičí vajíčka, z kterých se vyvinou noví jedinci, kteří se zde i oplodní. Samečci po páření umírají, samičky si „osedlají“ včelu a společně s jejím líhnutím se dostávají ven. Z buňky tak vyběhne kromě staré samičky také 2-6 samiček mladých, a celý proces se opakuje tak dlouho, dokud včelstvo ploduje. Každá samička je schopná svůj rozmnožovací cyklus zopakovat až 7x. Uvedený počet nových samiček a jejich rozmnožovacích cyklů je brán za maximální, ale příznivé nejsou ani ty statistické, které jsou o dost nižší.  

Problém spočívá v tom, čím se kleštík živí. Jeho potravou je totiž výhradně hemolymfa larev, kukel a dospělých včel, kterou saje opakovaným nabodáváním hostitele. Zejména vývoj včelího plodu ve fázi larvy a kukly tím zásadně naruší, avšak to ještě není to nejzásadnější.

Dobré si vezme, špatné předá

Situace je podobná jako u člověka a klíštěte. To může být „zdravé“, a tak se vám nic po klíštěti nemusí stát, může však být také přenašečem infekce, která skončí encefalitidou či boreliózou. A stejné je to i u kleštíka. I on může být přenašečem infekce, přičemž v posledních letech je ta jistota už téměř 100%. Přenáší celou řadu virů, přičemž dosud jsme dokázali popsat jen některé z nich. Ty nejčastěji zmiňované jsou:

• virus deformovaných křídel
• virus pytlíčkovitého plodu
• virus černání matečníků
• virus akutní paralýzy včel
• virus chronické paralýzy včel
• kašmírský virus a další

Klinické příznaky některých viróz není jednoduché rozpoznat, jiných si zkušený včelař musí všimnout na první dobrou. Nejčastěji se vyskytuje virus deformovaných křídel, v jehož důsledku se včely líhnou bez vyvinutých křídel, jen s jakýmisi nefunkčními pahýlky. Takové jedince včely vyprovodí před úl, kde v trávě umírají. Čím víc se rodí včel postižených některou z viróz, tím rychleji se blíží konec celého včelstva, a díky pudovému chování posléze i většiny včelstev na včelnici a i v širokém okolí. V posledních letech se v podstatě každý rok objeví oblasti s tzv. plošným úhynem včelstev.

S viry bojovat nelze, s varroózou ano

A právě na tom stojí celé soudobé řešení. Udrží-li totiž včelař na uzdě populaci kleštíka coby přenašeče virů, poskytne svým včelstvům schůdnější podmínky k přežití. Určitou míru virového tlaku je totiž včelstvo schopné ustát. Pokud s rostoucím počtem kleštíků stoupá virový tlak, musí se včelař zaměřit na celoroční monitoring a systematické snižování počtů kleštíků ve včelstvech, přičemž nejzásadnější je prevalence roztoče Varroa ve včelstvu na přelomu kalendářního roku, tj. v zimě, v období před jarním rozvojem včelstva.

Pokud se v tu dobu vyskytují ve včelstvu jen jednotky jedinců roztoče varroa, včelstvo to po zbytek roku nijak neohrozí, protože na konci sezóny půjde o desítky či nízké stovky jedinců. Pokud by však výchozí populace kleštíka čítala 100 jedinců, na konci sezóny už jich bude 4.000 a to už včelstvo za určitých nepříznivých okolností ohrozit může. Pokud by startovním číslem bylo 500 kleštíků, pak by na konci sezóny včely čelily 20.000 jedincům, což za přítomnosti virové infekce včelstvo zcela jistě neustojí a zkolabuje. Právě tento scénář stojí za úhyny, které včelaři zaznamenávají již na podzim. Zimní generace včel, které se líhnou už cca. od srpna, je už totiž natolik poškozená, že se nedožijí ani pár týdnů.

Znalost problematiky a spousta práce navíc

Popsat celoroční práci se včelstvy ohledně varroa-managementu by bylo na několik dalších článků, což tento článek, určený pro laickou veřejnost, neměl za cíl. Ve zkratce mohu uvést, že existuje cesta snazší, využívající syntetickou chemii, na kterou si ale roztoč časem vytváří rezistenci, existuje ale také cesta čistě přírodní, založená na zootechnických úkonech v kombinaci s organickými látkami. Já osobně se snažím tou druhou z cest, byť představuje obrovské množství práce navíc. Obecně se dá ale říci, že je vše založeno na nabytí dostatečných počátečních znalostí, neustálé sledování vývoje oboru a především spoustu práce se včelstvy navíc, která se dělá jen kvůli varroóze, kvůli tomu, aby se včely udržely vůbec na živu.

Staří včelaři dnes vzpomínají na to, jak se včelařilo před 30 lety. Všechno šlo tak nějak víceméně samo. Stačilo pár úkonů do roka a včelstva žila, med byl. Příroda nabízela rozmanitou pastvu, která je obecně základem vitality a imunity včelstva, a tak si včelstva s pár broučky bez virové nálože poradila. Dnes už se tak, bohužel, včelařit nedá. Podmínky jsou v mnohých ohledech horší. Kvůli mizejícím lesům a chemicky přetěžovaným monokulturám na polích včelstva po stránce pastvy strádají, čímž je snížena jejich přirozená schopnost čelit zdravotním problémům.

Jistým problémem je také určitý včelařský boom. Do oboru přivádí spoustu začátečníků, kteří však o včelaření a včelách vědí jen málo, a často je do oboru přivede vidina medu zdarma či zdánlivě snadného přivýdělku. Neochota se neustále vzdělávat, nedostatek času na pravidelné ošetřování včelstev a další aspekty pak stojí za tím, že se tací včelaři stanou hrozbou nejen pro své vlastní včely, ale také pro všechny včelaře a včelstva v okolí. Žádný včelař totiž nedokáže svým pečlivě ošetřovaným včelstvům vysvětlit, aby nelezla do cizích úlů, odkud si během jednoho dne mohou přinést tolik nákazy, že za to sama svým vlastním životem zaplatí.